Monika Šebestová
V neistej krajine
Šero v neistej krajine
a stratené čudo v omáčke chaosu
sa topí.
Nepozná mierne prechody,
padá do záhuby, keď tu zrazu
prichádza vznešená rana
pod jeho nevyrovnaný tlkot.

Príchod ohnivej búrky nepatrne chladí
súhra zábleskov brnká šťavnaté tóny
(nekonečnej doby).
Sem-tam sa obtrú o túžiace pohyby,
no neúprosné vetry mocne tiahnu
proti sebe.

Dosiahli už ľahostajnú púšť na severe,
kde len pochovávajú zbytky
mladej minulosti.

 

Skokanka

Chtěla bych Ti říct pár vět,
jenomže pak bych je nemohla vzít zpět.
Tak zoufale bloudím ve své mysli...
Hledám, jak všemohoucně překousnout svůj chtíč,
který stejně nikdy neposlechnu - snad zítra.

Daří se mi zatím utíkat ke své lhostejnosti,
se kterou se už dlouho nekamarádím.
No zcela jistě vím, v čem ten háček vězí,
jen prostě nechci bejt první, kdo ho ohne.
Hlubočina mi v tom navěky brání
a já nevím, zda-li na druhé straně někdo stojí
a chce, abych k němu na chvíli skočila.